Kapitola Chetawan Health School zakončena

Dnes je to přesně týden,co jsem ukončila kurz Proffessional Thai Massage For Health (165 hrs) ve Wat Po Chetawan Health School v Bangkoku. Po týdenní odmlce jsem taky někomu dala masáž. Za tu dobu se mi to hezky uleželo, tělo i mysl si odpočala od každodenního masírování a přemýšlení nad tím, který krok bude následovat, zdali použiju palce, nebo se do někoho opřu loktem a zdali je mé tělo správně vycentrované tak, abych mohla vyvinout s minimálním úsilím adekvátní tlak. Ten týden odpočinku mi dal prostor pro to, abych vstřebala a zhodnotila uplynulý měsíc. Měsíc ve „výcvikovém táboře“, jak jsem interně nazvala tuhle školu.

Bylo to intenzivní. Bylo to náročné. Bylo to přínosné. To, co jsem se naučila, je opravdu něco úplně jiného, než jsem doposud znala. Opravdu existuje markantní rozdíl mezi stylem jižním (Bangkok) a severním (Chiang Mai). A já jsem neskutečně ráda, že jsem se rozhodla okusit tento rok ten jižní. Teď už vím. Teď už to nejsou načtené informace nebo informace z doslechu. Jsou to informace vstřebané vlastním tělem, vlastním mozkem. Tyto informace nejsou přenosné, nejsou slovy sdělitelné, ty si člověk musí prožít, zakusit sám. Já bych je teď chtěla přenášet dál, na těla svých klientů a potažmo i na jejich duše. 

Existuje velký rozdíl mezi Thajskem a Evropou. My jsme zvyklí na neustálý stres, shon, povinnosti, pořád žijeme v pocitu, že musíme vše stihnout dnes a když nestihneme to, co si myslíme, že bychom měli, jsme z toho ve stresu. Tady se žije jinak. Pohodově. Lidé se na sebe usmívají. Lidé nikam nespěchají. Lidé si povídají. Lidé jsou hrdí na svoji zemi. Thajská masáž je manifestací jejich životního stylu. Je to technika s dlouhou historií, technika, která pracuje jak s fyzickým, tak energetickým tělem. Technika, kde se nespěchá, vše je sladěno s dechem a protknuto pohodou. Učitelky nám mnohokrát opakovaly, že masírujeme rukama, ale masáž vychází ze srdce. Že pokud nebudeme v pohodě my, terapeuti, nikdy nebudeme schopni dát klientovi kvalitní masáž. A dnes, když jsem po týdnu masírovala, tak se mi to jenom potvrdilo. Ta pohoda a klid, který vychází z mého těla se automaticky přenáší i na tělo toho, co masáž dostává. Je to osvobození se od toho, co se děje před masáží, od toho, co se bude dít po masáži. Je to ocitnutí se v přítomnosti, která nezná povinnosti ani starosti. Prostě je. Je krásná sama o sobě. 

Jsem ráda, že jsme překonala strach. Strach z toho, studovat měsíc v Bangkoku. Mohla jsem jet jako každý rok do Chiang Mai, kde to už dobře znám. O tom je přece život, čelit stále novým výzvám a okoušet, co vše se může člověk nového naučit. Ale ne ve stresu nebo z pocitu, že musí. Právě naopak, využívat s radostí a odvahou toho, co nám svět nabízí a vybírat z jeho nekonečných možností. 

Měsíčním pobytem v Chetawan Health School se moje možnosti široce rozevřely a já se z toho raduji. A doufám, že tu radost a užitek z toho,co jsem se naučila budu moc předat i co nejširšímu spektru lidí.

Den 20. - "Jižní" vs "Severní" styl

Ani se mi nechce věřit, že už jsem v Wat Po Chetawan Healt School 3 týdny! Ono to totiž utíká, když jste v jednom kole od 8 od rána do 11 do večera. Nebyla jsem daleko od pravdy, že tohle je výcvikový tábor. Respektive jsem se strefila velice přesně. Asi jste si všimli, že ani na blog nic nepíšu. Není totiž kdy. Škola mě maximálně zaměstnává a když mám týdně jenom jeden den volna, tak ho strávím studiem teorie a trochou tolik potřebného odpočinku.

Ale dnes už se neděle chýlí ke konci a já mám jak čas, tak i chuť se s Vámi podělit o své pocity z těch 3 týdnů, které jsem si tu už odžila.



Než jsem odletěla, tak mi hodně přátel i klientů řikalo, proč tam zase jedeš? Vždyť už všechno umíš. Není to zbytečný? Ale ti, kdo mě znají, ví, že jsem umíněná holka. Když si něco usmyslím a jsem o tom přesvědčená, tak si může říkat a myslet kdo chce, co chce. Pro mě je důležitý vědět, že v tom vidím smysl já. A tak jsem tu. Po třetí. A nelituju toho. Chtewan je výcvikový tábor, ale ten výcvik je pocvtivý a propracovaný. A já si připadám, že jsem odhalila novou tvář thajské masáže, která mi byla doposud utajena.

V čem se liší to, co se učím od toho, co už znám? Dříve jsem jezdila studovat do Chiang Mai, což je mekka studia "Severního stylu" thajské masáže. A já chtěla okusit i ten "Jižní" a přesvědčit se o tom, jestli se opravdu tak liší. Liší. Moje práce až doposud byla zaměřena především na protahování těla. Od hlavy až k patám. To je doménou severního stylu. Tady, v Chetawan Wat Po Healt School nás učí stylu jižnímu. Samá akupresura. Tlaky palcem, palci, chodidly, patama, lokty, koleny. Samý tlaky, tlaky, tlaky..

Dalším podstatným rozdílem je to, že styl, který nás tu vyučují je nadmíru "zdvořilý", nebo jak to nazvat. Jsou přísná pravidla, jak daleko k těle klienta se můžete přiblížit, neexistuje, že byste se ocitli např. nad úrovníjeho ramen. Zatímco ve spoustě mých oblíbených protahovacích poloh jsem doslova propleten s tělem klienta, tady to nepřipadá v úvahu.

Pro mě velice těžce zpracovatelným faktorem je síla, jakou při masáži používají. Tady jsou všichni přesvědčeni, že "No pain, no gain" je svatosvatá pravda. Pro ty, co neznají tuhle hlášku, tak přeloženo: není bolest, není zisk. Já samozřejmě musím sledovat jejich výuku, protože z toho tady budu taky zkoušena a pro to jsem si sem přišla. Ale co si budu dělat ve své praxi, to už je moje věc. Ale konečně rozumím tomu, proč ve většině salónů, kde se nabízí thajská masáž, lidé odcházejí zmasakrovaní. Ony ty terapeutky opravdu věří, že to tak má být. No, já tomu nevěřím a s tkání budu i nadále zacházet tak, jak jsme přesvědčená, že je to efektivní a ne násilné. Ale bohužel vidím, že studenti, kteří nemají vzdělání z fyzioterapie, tohle budou následovat, protože tuto pravdu přijali rovněž za svou. Už několikrát jsem na tohle téma zavedla knverzaci, ale už jsem od toho upustila, protože z toho nikdy nevzešlo nic dobrého. Jenom si tady o mě myslí, že do všeho musím rejpat...

Ale jsem hrozně ráda, že už po 3 týdnech mám pod kůži zaryto, kde je která dráha, jak se dá propracovat od jemnějších tlaků jedním palcem až po hluboký tlak loktem. Ale on i hlubolý tlak, pokud ho zastavíte na hranici fyziologické bariéry, je velice  příjemný. A tím, jak se poctivě propracují všechny energetické dráhy, tak Vám to dá zase o něco jiný pocit, než při "pouhém" protahování.

Takže se velice těším, až tyhle dva směry, jižní i severní, umě prokombinuji. Protože to bude pecka, to Vám povídám :)

Jde mi to. Ano, samochvála smrdí, ale mě tady nemá kdo pochválit, tak se chválím sama. A myslete si o tom co chcete... A kdo nevěří, tak ať se o tom přijde přesvědčit, až se vrátím.

Den 10. - Relaxing Thai Massage dokončeno

Dnes už je čtvrtek. Od okamžiku, kdy začala praktická výuka, to neuvěřitelně letí. Není moc času na to, psát blog...


Celý týden ve škole byl velice náročný. V pondělí jsme začali s praktickou výukou a vrhli se na Relaxing Thai Massage. Má 5 částí: část 1.- pozice vleže na zádech, 2. - vleže na boku, 3. - vleže na břiše, 4.- protahování, 5. - pozice v sedě. Včera jsme dokončili poslední část a celý dnešní den byl věnován tzv. pre-test (předtestu). V pondělí každý dostaneme pacienta a musíme na něm předvést, co jsme se za týden naučili. To bude podkladme pro zhodnocení 1. části praktické výuky.

Naším dnešním úkolem bylo udělat partnerovi dvouhodinovou relaxační thajsku masáž. Každá z 5 částí má stanovený časový limit, do kterého se musíte vejít. Vzhledem k tomu, že nás je lichý počet, vyfasovala jsem Malinee (učitelku). Nebylo to špatný, kdo jinej Vám dá lepší zpětnou vazbu než ten, kdo vás učí... Pak jsem se těšila, že jak se partneři vymění, dostanu masáž od Malinee... ale nene, Malinee šla dělat modela Lucy, které to moc nejde, aby ji mohla opravovat. A já dostala jako partnera Orra. Jedinej člověk ze skupiny, kterej mi nesedí. Takže na mě pracoval člověk, kterýmu to nejenom že nejde, ale ještě je mi nepříjemnej. Navíc jsem po těch 4 dnech, kdy na Vás neustále někdo trénuje, docela rozbitá. Kromě jednoho kluka jsou tu všichni thajksou masáží nedotčení a někteří dokonce nemají žádné zkušenosti s prací s tělem. Zkuste si představit, jak do vás někdo od rána do odpoeldne dloube nezkušenýma rukama, den ode dne jsem rozbitější. Bohužel, tohle je jedna z daní, které za nové znalosti platím.

Moc se mi ta sekvence líbí. Je to o dost jiné, než na jaký styl práce jsem byla zvyklá dříve. Hrozně moc akupresury, projedou se všechny hlavní energetické dráhy těla a když dostanete šikovného partnera (mám ve skupině 2 šikovný ze 7 studentů), tak je to potěšení, oddat se rukám trénujícího.

Zítra bude celý den pokračování tréninku (doufám, že na mě bude pracovat jeden z těch 2 šikovných).

Každý den je samozřejmostí, že se večer všichni sejdeme a ve dvojicích trénujeme novou látku. To je nutností i pro mě, člověka, který se téhle technice věnuje už 3 roky. Tempo, kterým probíráme nové věci je více než svižné. Pro ty studenty, kteří jsou thajskou masáží nepolíbení, to musí  být neuvěřitelnej záhul. Hrozně moc nových informací, novej styl práce s tkáněmi, jejich těla na nejsou zvyklý na těžkou celodenní fyzickou námahu. To já si to užívám, aspoň mi tu čas rychle utíká. a za každé nové polohy, každé vylepšení toho, co už znám, mám hroznou radost.

Jsme zvědavá, jak se to bude líbit mým stálým klientům. Jsou zvyklí na určitý styl práce, který se na základě tohoto kurzu změní. Ale to je součástí mé práce, vyvíjet se a zlepšovat své dovednosti tak, aby ti lidé, kteří ke mě chodí, dostali maximum, které jsem schopna ze sebe vydat.

Den 8. - praktická stránka masáže odhalena

V pondělí jsme začali konečně s praktickou výukou. První týden se budeme věnovat relaxační masáži. Za první den jsme zvládli probrat dolní a horní končetiny. Je to jiný styl práce, než na co jsem byla zvyklá. Daleko více se soustředí na akupresuru, protahování je zahrnuto o poznání méně.

Naší průvodkyní a tutorkou po celý měsíc bude učitelka Malinee (říkám jí maliny :) ). Je to paní těžko identifikovatelného věku, všechny thajky vpadají tak neuvěřitelně mladě... Ve škole pracuje již 10 let. Její angličtina je na dobré úrovni a tak je fajn, že když mám vštečné dotazy, je schopná reagovat.

Celé dopoledne nám ukazovala novou látku. Po obědě jsme se vrhli na zkoušení. Ale každému nám to zabralo hodinu a půl, projít si veškerým novým učivem, takže jsme se vystřídali jenom jednou. To znamená, trénovat po škole. K tomu jsme se dostala až v 10 hodin večer. Po škole cvičení v bazénu, večeře, nákup v Tescu a než jsme dorazili domů, tak bylo skoro 9. Napsat maily drahým a pak se vrhnout na trénink. Skončili jsme o půlnoci. Pokud to takhle bude probíhat i nadále, tak ten měsíc uteče velice rychle.

Hodně si dávají záležet na našem postoji během masírování. Je to dřina, bolí mě záda a nohy jsou unavené. Na druhou stanu já mám už docela dlouhou praxi, chudáci ostatní studenti, ty z toho po pár dnech budou úplně KO, předpokládám.
.
Dnes se budeme věnovat pouze tréninku včerejšího učiva pod dohledem Malinee, těším se. Baví mě to, najednou mám zase nové impulzy a nové triky, co se dají aplikovat na těla mých klientů. Jsen zvědavá, jak se tenhle koncept bude rozvíjet a co přinesou další dny. Je to jak, když loupete cibuli, než odkryjete všechny vrstvy, tak to chvíli trvá.

Den. 6 - a určitě se neotrávím?

První víkend utekl jako voda, teď už je pondělí ráno a já se za chvilku odeberu na snídani.

Stala se báječná věc: zapojili internet na pokojích, takže skončilo mé utrpení s krvelačnou zvěří a nastal čas pohody a připojení, kdykoliv se mi zlíbí. Udělalo mi to takovou radost, že si to ani nedokážete představit.

Neděle prozevlená, celý den strávený u bazénu, relaxace těla i mysli byla na místě. Dneškem totiž začíná první den z 6 v řadě, kdy se budeme věnovat praxi. Těším se!

A jedna veselá historka: u bazénu jsem potkala novou studentku  Sum. Je původem z Thajska, ale už 10 let žije v Německu. Kolem bazénu je spousta krásných rostlin, ona chodila kolem a říkala, jak se která jmenuje. Je tam i malý keříček, na kterém rostou fialové bobulky. Ty ohodnotila, jako jedlé, že prý je pěstuje její mamka. Nebyla bych to já, kdybych si jednu hezky baňatou neutrhla a nenapchala si ji do pusy s tím, že se seznámím s další novou chutí. V okamžik, kdy ta fialová slupka praskla a do úst se mi vlila šťáva z toho plodu mi vytryskly slzy z očí. Byl to nějakej druh chilli papričky (ano, fialovej kulatej), myslela jsem, že mi shoří celá dutina ústní. Rozumějte, já pálivý ,miluju a myslím, že jsem schopna požít hodně pálivá jídla. Ale tohle bylo až příliš. Rychle vyplivnout. Dalších cca 15 minut jsem měla extrémně vysokou produkci slin, připadala jsem si jak náš pes, když na mě čučí při jídle a z huby mu kapou sliny. Ale, přežila jsem. A naučila jsem se, že si do pusy nebudu strkat plody, které nebudou jednoznačně identifikovatelné a nepochybně známé tomu, kdo mě je představuje.

Den 4. - rui du saton

Pátek finito. Docela to utíká. Dnes jsme dokončili teoretickou výuku (anatomie, fyziologie, anamnéza). Zítra jsme měli začít s praktickou výukou, ale místo toho bude teorie thajského lékařství a výroba herbálních kompresů a bylinná sauna. Konečně něco nového!

Na druhou stranu je správné, že se snaží poskytnout studnetům, kteří třeba nikdy neměli anatomii a fyziologii, alespoň základní informace z těchto oborů, aby věděli, s čím vlastně při masáži pracují. S tím jsem se zatím v jiné škole nesetkala a podlě mě je to nezbytný předpoklad k efektivní a bezpečné práci s lidským tělem.

Včera jsem zapomněla podotkonout, že jsme měli první lekci "thajské jógy". Kdyby to někdo natočil, tak se asi hodně nasměje. Prvních 15 minut bylo skutečně protahování. Následujících 25 minut připomínalo něco mezi břišním tancem, thajským boxem a nevím, čím ještě. Počáteční ostych mě opustil v momentu, kdy jsem si uvědomila, že nejen já, ale i všichni ostatní, vypadáme stejně retardovaně... je to fajn na psychiku, člověk se u toho docela nasměje a když se odporstíte od toho, jak u toho vypadáte, tak se fakt odreagujete. Jinak jsem přesvědčená o tom, že po měsící, co tohle budu absolvovat, se to na mém těle projeví. Když po 40 minutách skončíte, lije z Vás jak z konve.

Příští týden bude tohle doplněno ještě Aqua-Thai Boxing, to by mělo trvat hodinu. Jen při té představě se musím smát. Už se vidím v té teplé vodě provádět rychlé pohyby simulující našeho předcvičovatele. Víte,oni se tím baví, když my bílí něco nedáváme. Ale není to škodolibost, spíš je to taková dětská radost, že nám to můžou v něčem natřít.Z našeho učitele "jógy" přímo srší nadšení, když vidí, jak se tupě snažíme napodovit jeho pohyby a ještě se u toho potíme a funíme. A dotho vykřikuje, sexy body s tím srandovním thajským přízvukem... když se nad tím zamyslím, tak je to příjemnej relax po celodenní výuce.

To by bylo pro dnešek vše!

Den 3. - tak to teda rozhodně nepůjde

Dnes druhý den výuky. Ráno jsme měli pokračovat v anatomii. Se Sarah (studuje chiropraxi) jsme šly za vedoucí, jestli bychom místo naší teoretické hodiny nemohly asistovat jako modely v praktické výuce jiné skupiny. Jako důvod jsme pravdivě uvedly, že všechny podávané informace známe a že je to pro nás docela nuda. Naše přání bylo vyplněno.

Odebraly jsme se tedy o patro výš ke skupině, která dělá vyšší level, než my. Tam jsme byly přiděleny studentům a já si libovala, jak to bude super, nechat se hodinu od někoho masírovat. Představa byla na hony vzdálená realitě. Hodninu na mě pracoval kluk, který je zkušený masér (má už za sebou z minulého roku kurz, na který teď chodím já) a má svoji soukromou praxi. Nabyla jsem dojmu, že z nějakého důvodu se rozhdl vybít si na mě veškerou nadbytečnou energii, kterou má. Bolelo to. Bolelo to hrozně. Sekvence pohybů a celkově styl práce byl super, jenom to množství síly, které přenášel na mé tělo bylo excesivní. Zkušený terapuet by podle mě měl reagovat na pocity svého klienta a když vidí, že ho to bolí, tka trochu ubrat.

Pak jsem byla přidělena slečně z Ruska. Oddechla jsem si v domnění, že slečna bude něžnější a láskyplnější. Opět jsem se sekla. Bolelo to stejně (resp. o malinko míň) než od kluka před tím. V ten okamžik už jsem začala být trochu nervóuní. Je to snad způsob masáže, který se budou snažit naučit i mě?

Na to konto jsem po skončení druhé hodiny, co mě někdo masíroval, rozhodla, zavést debatu na téma: Má to bolet nebo ne? No to jsme si dala. Většina lidí je tu přesvědčena, že to bolet má. Do té doby, než mi někdo podá vysvětlení, které mi bude dávat smysl a bude sedět z fyziologického hlediska se nehodlám podílet na něčím mučení a ani já se nenchám trápit.

Bolé mě levý lýtko. Před tím (masáží) nebolelo.

Po polední pauze jsem se rozhodla jít radši na teoretickou výuku, než poskytovat své tělo na pospas lidem, kteří mi budou působit bolet a když se proti tomu ohradím, tak se na mě budou dívat, jako bych byla cíťa, co tomu nerozumí. Tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat u mě ve skupině. Rozhodně se nenechám masakrovat a ani já nikoho masakrovat nehodlám.

Srandovní bylo, že i Sarah se mi snažila nějak vysvětlit, že je správný, když to bolí. He, teď jsme spolu šly na večeři a chuděrka byla úplně hotová, že má z toho modelování rozsekaný záda. Nechtěla jsem to říkat, ale nakonec jsme si nemohla pomoct a napálila jsem jí to: Vidíš, já ti to říkala...

Za chvílik budu dělat modela na masáž nohou. Klučinu jsem upozornila, že jestli mě to bude bolet, tak ho kopnu. Prej nebude... Doufám, že to po dnešním dopoledni bude relaxační a uvolňující procedura, po které se mi bude dobře spát.

Zítra ještě jeden den teorie a v sobotu hurá do praxe.